Pro udržení stability a schopnosti ekosystémů a populací zvířat a rostlin vyrovnat se s narušením (přírodním nebo antropogenním) je důležité zajistit jejich vzájemné propojení. Velký problém dnes představuje fragmentace krajiny. Jedná se o přeměnu dříve souvislých ploch na mozaiku ploch menších, které jsou často vzájemně izolované a pozměněné. Fragmentace způsobuje, že krajina přestává být propojená a volný pohyb živočichů je tak těžší. Pokud by propojení mezi oblastmi výskytu zaniklo úplně, může to znamenat zánik dokonce celých populací druhů na našem území. Proto je nutné chránit alespoň minimální prostor, který zajistí funkční propojení jednotlivých území. Takovou ochranu lze zajistit více způsoby, např. obecnou i zvláštní druhovou ochranou, ale i územní ochranou, mj. vymezováním územního systému ekologické stability (ÚSES).

Fragmentace krajiny a snižování její prostupnosti představuje čím dál závažnější problém pro řadu živočišných druhů. Množství obtížně prostupných nebo úplně nepřekonatelných plošných i liniových bariér přináší zásadní změny ve fungování populací zejména druhů vysokých prostorových nároků (typicky velké šelmy) nebo dálkových migrantů (např. los evropský). Fatální následky přináší křížení přirozených tras pohybu s technickou infrastrukturou habitatovým specialistům, jakými je např. vydra říční nebo některé druhy obojživelníků. Problémy se netýkají jen terestrických živočichů, ale i celé řady druhů ptáků a netopýrů.

Velké šelmy, vzhledem ke svým prostorovým a disperzním nárokům, patří mezi druhy nejvíce dotčené zvyšující se fragmentací. Ačkoli je jejich výskyt vázán především na rozsáhlé lesnaté celky Západních Karpat, Šumavy a sudetských pohoří, jejich počty vzrůstají (zejména v případě vlka), a nově se objevují i hlouběji ve vnitrozemí. Právě nové neprostupné bariéry v krajině, které v posledních letech rychle rostou, mohou představovat významný faktor limitující jejich šíření. Zároveň lze do budoucna očekávat rostoucí počty konfliktů jejich pohybu s technickou infrastrukturou, jakých jsme svědky již v současnosti.

Medvěd hnědý mezi keři.
Medvěd hnědý, foto: František Jaskula.

 

Los evropský je příkladem druhu, který migruje na velké vzdálenosti v měřítku přesahujícím hranice států střední Evropy. Ačkoli je jeho výskyt v ČR vázán na nevelké specifické regiony, jeho migrační trasy překonávají celou řadu bariér. Střet s takto velkými savci na komunikacích má téměř vždy fatální následky. Hustá silniční síť představuje problém i pro semiakvatické druhy, jako je vydra říční nebo některé druhy obojživelníků. Jejich široké rozšíření přináší četné záznamy mortality na komunikacích všech typů, které kříží vodní toky, resp. mokřady bez vhodného technického řešení. Bariéry technické infrastruktury obtížně překonávají i létající živočichové – některé druhy ptáků a netopýrů. Lokality jejich hojnějšího výskytu – rybniční oblasti v případě ptáků, resp. zimoviště a lokality letních kolonií netopýrů – se často nacházejí v hustě osídlené krajině a v bezprostřední blízkosti frekventovaných komunikací. K problémům překonávání komunikací a konfliktů v urbánních ekosystémech se přidává ještě vysoká mortalita na sloupech vysokého napětí a větrných parcích.

Nejdůležitějším nástrojem pro ochranu prostupnosti krajiny před postupující fragmentací je návrh spojité ekologické sítě, která bude závazným podkladem pro územní plánování a management krajiny. Biotop vybraných zvláště chráněných druhů savců představuje hlavní výsledek syntézy dílčích podkladů, od nálezových dat a habitatových modelů po výsledky hodnocení prostupnosti bariér a analýzy konektivity krajiny. Vymezená spojitá ekologická síť má za úkol zajistit dostatečný prostor pro trvalou existenci vybraných zájmových druhů savců v krajině České republiky.

Atlas fragmentace a konektivity krajiny terestrických ekosystémů v České republice