Čapkův boj s civilizací mloci stále nevzdávají

Konečně zapršelo a mloci vyrazili na lov. Pozorovali jsme dospělce i mláďata a viděli jsme i Lojzu! Jak to víme? Každý mlok si nese svoji jedinečnou charakteristickou kresbu celý život - v podstatě se jedná o analogii lidských otisků prstů.

Proč jsou mloci známí jen na jedné lokalitě v Brdech? Les se za posledních cca 250 let velmi změnil. Listnaté či smíšené různověké porosty byly na mnoha místech nahrazeny stejnověkými monokulturami smrku. Změnil se i způsob těžby od výběrného k holosečnému. S tím souvisí masivní odvodnění lesa, a to jednak melioračními strouhami, jednak odvodňovacími příkopy chránícími tělesa cest. V posledních letech se k tomu přidávají dlouhotrvající sucha, která se posouvají i do jarních měsíců. Mnohé studánky, tůňky i drobné potůčky tak vysychají a mlokům ubývají místa, kde se mohou rozmnožovat.

Při výpravě za mloky to tak chce notnou dávku štěstí, listnatý či smíšený les s dostatkem kamenů a tlejících padlých kmenů, pořádný déšť či mokro, a černožlutý robustní obojživelník o délce kolem 20 cm vylézá ze svých skrýší pod kmeny stromů či kameny.

Mlok je zvláště chráněný živočich v kategorii "silně ohrožený". Svým výrazným zbarvením upozorňuje na to, že produkuje poměrně účinný jed. Není tedy moc živočichů, pro které by byl vyhledávanou pochoutkou. V přírodě se mlok dožívá až nižších desítek let, v zajetí dokáže oslavit i padesátku. Ze supermarketu přírody si jako potravu vybírá bezobratlé jako třeba žížalu, stonožku, hmyz, pavouky a slimáky. Když nastává zima, zaleze do podzemí, vhodné jsou i vlhké kamenné sklepy. Na jaře se probouzí a máme tu máj, lásky čas. Mlok si nicméně zachovává chladnou hlavu, své radovánky si již odbyl na podzim. Teď jen naklást larvy do vhodných vod, neboť rodí mláďata v pokročilé fázi vývoje. Larvy se živí drobnými korýši a členovci. Když dorostou do velikosti kolem 6 cm, promění se v dokonalou kopii dospělého mloka.