Velmi pestré podloží a členitý reliéf Železných hor podmiňují i vysokou různorodost jednotlivých typů lesů. Ve vyšších polohách nad 400 m n. m. rostly před příchodem člověka převážně bukové a bukojedlové lesy, v chladnějších a vlhčích polohách podmáčené jedlosmrčiny.

V železnohorském podhůří se rozkládaly hlavně jedlové doubravy, případně dubohabřiny a lužní olšiny. Od středověku docházelo ve většině původních lesů vlivem zvyšující se intenzity lesnického hospodaření k jejich přeměně na smrkové monokultury. Poslední zbytky přírodě blízkých lesů jsou zachovány v maloplošných chráněných územích, přičemž mezi ty nejcennější lze řadit národní přírodní rezervaci Lichnice, národní přírodní památku Kaňkovy hory a přírodní rezervace Polom a Vršovská olšina. Unikátní jsou reliktní bory na skalních výchozech v přírodních rezevracích Krkanka a Strádovské peklo.

V letech 2019 a 2020 postihla hospodářské lesy rozsáhlá kůrovcová kalamita. Zejména vlivem nižších a rozkolísaných srážkových úhrnů a zvyšující se průměrné teploty v posledních několika letech tak zůstává nad budoucí podobou lesů v  CHKO Železné hory viset otazník.

 

Autoři fotografií: Zuzana Růžičková, Vlastimil Peřina

Přírodně blízký les v národní přírodní rezervaci Lichnice.
Lesy v Hedvičinně údolí v národní přírodní rezervaci Lichnice
Bukový prales v přírodní rezervaci Polom.
Nejstarší Jedlobučina v Železných horách je v přírodní rezervaci Polom.
Květnaté bučiny v národní přírodní památce Kaňkovy hory.
Zbytky kyselých bučin v přírodní rezervaci Oheb.
Bučina v přírodní rezervaci Vápenice.
V předjaří olšiny zaplaví moře květů bledulí jarních.
Olšový luh podél Rohozenského potoka.
Bory na osluněnných rulových skalách.
Reliktní bory na výchozech skal v přírodní rezervaci Krkanka.
eliktní bory na skalních výchozech  přírodní rezervace Strádovské peklo.
Staré duby ve Slavické oboře.
Zmlazování v přírodní rezervaci Polom.
Budoucnost lesů zůstává otazníkem....